Nikdo z nás nebude jistě pochybovat o tom, že správné stanovení cílů a promyšlené naplánování jejich realizace zásadně zvyšuje výkon každé organizace (efektivní dokončení projektů OTIFOB). Proto je až zarážející, jak mnoho firem má k tomuto způsobu práce poměrně velmi daleko.

V celosvětových statistikách můžeme najít zajímavé srovnání, které je možné shrnout v následujícím obrázku, který ve své podstatě říká, že pokud plánovací fázi projektového řízení minimalizuje, potom se nám vše nepříjemně vrátí v následujících etapách projektu ve formě „hašení požárů“.



Současnou velmi neutěšenou situaci potvrzují i zkušenosti našich konzultantů. Ty nejen plně potvrzují celosvětové statistiky, ale i odhalují další zajímavý aspekt. V mnoha případech totiž chybí vůle a energie se s celým problémem vypořádat.
Právě tato situace nás vede k zamyšlení se nad současným stavem, k hledání příčiny proč je plánování projektů na nedostatečné úrovni.
Z našich diskusí vyplynulo následující krátké zamyšlení nad současným stavem. Jistě nejde o přesný popis příčin a zdůvodnění současného stavu, ale jistě se nechá považovat za snad zajímavý podnět k diskusi.

Zamyšlení nad současným stavem

Racionální plánování pracovních postupů a strategií má ve střední Evropě jen malou tradici a prosazuje se jen pomalu a těžko. Většina tradičních pracovních postupů byla jednoduchá a jakoukoliv mentální přípravu nevyžadovala – nevolník, sušící seno na panské louce, se posuzoval podle toho, jak intenzivně „kmital“, nikoli podle toho, jak si celý pracovní proces rozplánoval do jednotlivých kroků a uvážil jeho racionalitu. I vůči duševním výkonům řídících pracovníků bylo tradičně málo respektu – „jen kecají, namísto, aby sami pohnuli…“, což éra komunismu ještě jen přihoršila. Je dobře zdůraznit, že i naše lidová úsloví zdůrazňují místy bedlivé plánování („Dvakrát měř, jednou řež !“), ale činí tak spíše zřídka. Maně se naskýtá i odkaz pravověrných židů (i křesťanů), jimž bylo zakázáno v sobotu, respektive v neděli pracovat a jejichž osvobozená mysl se mohla věnovat nejen povznesení k Bohu, ale i promyšlení záležitostí nastávajícího týdne. Myšlení obecně vzato bolí a mnoho lidí se mu snaží vyhnout, kde se jen dá. Myšlení má sice budoucnost, bezmyšlenkovitost zase o to bohatší tradici. Jen velmi zřídka dochází k odměňování pracovníků pouze na základě toho, co vykonali (lhostejno kdy a za jak dlouho), i do poměrně dobře promyšleného systému odměňování se vždy tak či onak promítá počet strávených hodin, dodržování pracovní doby a „celkový optický dojem“, který pracovník činí. Vzhledem k tomu, že moudrost je tichá a nenápadná, jsou právě racionálně plánující pracovníci zastiňováni „agilními průměrnými“, kteří sviští od termínu k termínu a budí dojem gigantického výkonu. Je také dobře vědět, že racionalita v čisté podobě lidi odpuzuje, či lépe řečeno žádá si nějakou neracionální protiváhu. Je mnohem lépe si toto její potřebné penzum odžít ve volném čase (a toho poskytnout zaměstnancům raději víc), než aby se iracionalita, vyhnaná dveřmi, zase nenápadně vracela oknem a promítala do rozmanitých neúčelných požadavků, často spojených i s osobním prosazením.

Zdálo by se, že po 200 letech industrializace už podobné záležitosti nebudou problémem, ale opak je pravdou – mentalita nevolného sedláka sedí kdesi hluboko v nás a mentalita drába, který potřebuje vidět „kmitání“, bohužel stále ještě i u mnoha vedoucích pracovníků.

Setkáváte se v praxi s podceněním přípravy a plánování projektu ? Kde potom vidíte základní příčiny současného stavu ?

Budeme velmi potěšeni, pokud se s námi podělíte o Vaše zkušenosti.